Hry rodičů a babiček

Zažili jste v mládí hry typu skákání přes gumu, kuličky nebo karty o sirky? Nebo již tuto zábavu znáte pouze z fotografií Vašich babiček? Doba se hodně posunula a mnohem jednodušší je usednout k počítači nebo tabletu a posouvat se o úrovně výš a výš v té nejnovější a graficky nejvymakanější hře. Smysly dětí a nejen jich se sice posouvají ve virtuální realitě, ovšem zaostává motorika. Jednoduché logické myšlení a v neposlední řadě pobyt na čerstvém vzduchu a osobní kontakt s kamarády.
Ahoj mami, dáš mi 10 korun? Skočím si do galanterie pro gumu, budeme s dětmi odpoledne skákat. Znělo kdysi v každé rodině. Když nebyl dostatečný počet kamarádů, guma se zahákla za nohy u židle, kde sice moc nedržela, ovšem mohla se vesele trénovat předem daná sestava a jednotlivé triky a skoky, které byly náročnější na zručnost.
V hračkářství se pro změnu koupil barevný ušitý látkový pytlíček plný hliněných kuliček, které opotřebením ztrácely na lesku, ale na samotné cvrnkání do důlku to nemělo žádný vliv. Ti vybavenější se mohli pochlubit skleněnkou nebo duhovkou a tu si pak vítěz mohl odnést domů.
Co teprve hrát o sirky nebo desetníky. Rozdaly se na dece u vody karty a vůbec nešlo o to, kdo bude na konci hry „za vodou“, ale o to nadšení, kdo nashromáždí největší počet trofejí.
Byly to hry vcelku primitivní, ale nejeden odborník Vám dá za pravdu, že právě tyto jednoduché základní druhy zábavy mají pro motoriku a to nejen těla, ale i řeči dětí mnohem větší význam, než se vznášet nebo střílet ve virtuální realitě, sedíc na gauči.
Nepodceňujte tyto druhy zábavy, které vznikly vynalézavostí a pouze omezenými možnostmi našich rodičů a prarodičů, když byly ještě dětmi. Nechte si od nich vyprávět, kolik veselého si při tom zažili. To při hraní her na tabletu můžete leda tak zažít pocit, že se nemůžete odpojit ani na toaletu nebo na jídlo, protože by Vás mohli třeba i zastřelit.